Pod pokličkou: Jak se ztenčuje useň 2 aneb o dva roky později máme vlastní štípačku!

…aneb Štípačka je doma! Cože? A co jako? A k čemu to je, takovej krám? Dneska to bude delší. Kdo nemá čas, může proklikat fotky. Kdo si užívá krásného letního počasí zpoza oken a má 3 minuty, tak si klidně může proletět i text.

Takže štípačka, neboli štípací stroj je ta věc, o které mluvím v tom ukecaném videu, že se stěhujeme a potřebujeme vydělat na několik strojů, co naši dílnu posunou dál. Tak tohle je jeden z nich. Ten nejdražší z nich.. ale o tom později.

Začalo to nevinně, volal mi můj dodavatel kůží, že má štípačku z Polska. Proč mi to říkal on? Protože ho 3 roky tak trochu trápím tím, že potřebuju tuhle a tuhle barvu v takové a takové šířce, zatímco normálně větší výroby se štípačkou si koupí silné opaskové kůže a ztenčí si je sami podle potřeby.. na opasek 4mm, na kabelky 2 mm, na peněženky klidně 0,8m. Já potřeboval mít stejnou kůži v jedné barvě 3x nebo 4x. A nejlepší situace? Vypotřebuju danou barvu v 0,8mm a v tu ránu přijde objednávka na peněženku, kterou bez tohohle nevyrobím. Italové mají dovolenou a kůže přijde za 2 měsíce. Prostě past vedle pasti Lakatoš traktor.

Tak tomuhle je teď už doufám konec  Protože tady ten stroj máme konečně po brutálním servisu, zapojený a sundaný z palety hezky v ateliéru. Abych ale pokračoval v nepřetržené niti, tu štípačku z Polska jsem nakonec nevzal. Problém těchto strojů je, že nové stojí tolik, co nové pořádné auto. Je to superjemná strojařina a blbě seřizený stroj vám tu kůži jen zničí, takže je úplně k ničemu. A tady jsem netušil, kdo s ním jak, co a jak často štípal. Tyhle stroje u nás ČSR kdysi vyráběly “ZPS alias Závody Přesného Strojírenství” v Gotwaldově, nebo raději ve Zlíně. Průmysl okolo bot ale padl a s tím i celý ekosystém okolo.

Dodnes ale funguje pár mechaniků, kteří dělají na sebe a rozumí těmhle strojům. Já je ale neznám, takže jsem šel za těmi, kdo na to mají i firmu, a tou je Svit Machinery ve Zlíně. U nich pracuje ještě i pár lidí, co tyhle stroje skládali před desítkami let nové. SM tyhle stroje vykupuje, rozebere je do posledního šroubku a prodává je v prakticky ve stavu nového kusu i s novým lakem a tak. Je to super, ale pro mě cenově nedostupné. Co s tím?

Občas se štípačka objeví na bazarech. Blbé je, že většinou vůbec netušíte, co má za sebou. A pokud je stroj za 50 tisíc a kdysi stál víc než 10x tolik, tak asi v dokonalém stavu prostě nebude a je to vždycky loterie. Lidi si ale mají pomáhat, tak jsem dostal tip na štípačku v cca téhle ceně, kdy historie byla celkem jasná – fungovala celou dobu ve Skutči v Botasu. A tak jsem si tam udělal výlet a zmapoval stav.. což jako laik těžko poznám. Plácli jsme si a za týden jsem pro ni přijel s velkým autem – tohle totiž není sranda, štípačka váží cca 600 kg, takže pojme tak 8 Kožedělníků. No, naloženo, 3 hodinky cesta ze Skutče do Zlína a už ji vykládáme na velký servis, ale ne ten “doposledníhošroubku”, ale tak, aby prostě byla v co nej stavu a nic jí nechybělo, ale nenechal jsem tam ledvinu.

Měsíc práce proběhl a těsně před dovolenou přišel další logistický oříšek – sladit termín vyzvednutí dvou strojů ze servisu, půjčení dodávky, sladění s kolegy, aby se taky zaučili, domluvit někoho s ještěrkou, co nám to vyloží z auta a pak nějaké páry silných rukou, co nám to pomůžou sundat bez poškození těch blbých 10 cm z palety na podlahu. O prázdninách. Domluvit elektirkáře, co nám to zapojí na 400V už byl detail.. No, co si budem vykládat, v jeden den to všechno nevyšlo, ale před odjezdem na dovču jsme zvládli tohle vše krom elektrikáře. Naštěstí mám schopné kolegy, kteří pak už dohlédli, aby elektrikář udělal vše potřebné.

A tak tady tu krásku máme. Je to trochu peklostroj a když jsem už byl odpoledne sám v dílně, tak jsem si vysekl pár dílů na tašky a projel je, abych si užil ten pocit, že už nemusím absolvovat vždycky to martýrium přípravy, přemýšlení a celodenního chystání dílů, které pak musím nechat externě ztenčit.. aby pak přišla objednávka zrovna na něco, co nachystané nemáme a měsíc mít nebudeme. A je to pro mě poučení i proti naivitě, protože stejně jako když za 50 tis koupíte auto, co nové stálo milion, tak těžko bude tip top a bez investic se to prostě neobejde.

Tady se toho měnilo hodně, ale věřím, že i stroj má svou duši a že se naší péči odmění tím, že teď nám bude spolehlivé fungovat dlouhé roky. Přecejen tady fakt nepojede nonstop dvousměnný provoz, takže těch dalších 30 důchodových let u nás by si mohl odbýt hladce 🙂 Člověk samozřejmě nikdy neví. Ale doufám v to.

Takže tohle byl příběh o štípačce. Rozuzlení vidíte na poslední fotce = otevřely se nám krom jiného možnosti nových barev, takže chystáme třeba RAW kabelky a ledvinky v úplně nových barvách – krom starorůžové, žluté, taupe a modré se můžete těšit i na bílou, malinovou a bordó. Jsou parádní, tak sledujte FB, určitě se tady pak objeví odkaz a fotky, kde objednat 🙂

A protože nás to fakt trochu vystřelilo z trenek, tak jsme rádi za každou objednávku, kterou si uděláte radost a kterou nám s budováním dílny pomůžete. Štípačkou to totiž nekončí…